Vodní lázně ve Slezsku
aneb stezka ke kořenům
5. - 17. srpna 2007
Narodil jako šesté dítě do měšťanské rodiny vlastnící malou zemědělskou usedlost v osadě Gräfenberk nedaleko Frývaldova. Legenda říká, že Priessnitze k léčení vodou inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene až do úplného vyléčení. Když byl ještě dítě, oslepl mu otec a hospodářství převzal jeho starší bratr Josef, který ale také umírá a Vincenz ve dvanácti letech přebírá správu. Ve svých šestnácti letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič jej prohlásil za odsouzeného k smrti, přinejlepším k doživotnímu zmrzačení. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle po vzoru mlynáře z Písečné. Trvalo skoro rok, než byl opět schopen pracovat na hospodářství. Jeho vyléčení se rozneslo jako zázračné. Postupně se začali sjíždět lidé z okolí, aby jim pomohl od zdravotních problémů. Priessnitz neodmítal.
Nejprve léčil na lavici za stodolou, kde na něj pacienti čekali, než se vrátí z práce na poli nebo v lese. V roce 1822 přestavěl svůj rodný, dřevěný dům na kamenný se zvláštními místnostmi určenými pro léčbu – vznikl první vodoléčebný ústav. Časem se jeho pověst roznesla a začal postupně léčit významné Frývaldovské občany, vídeňskou honoraci (například císařova bratra) i šlechtu z celé Evropy. Jeho věhlas byl nebývalý - povídá se, že mu jednou přišel dopis s prostou adresou - Vincenz Priessnitz, Evropa.
Neměl však jen příznivce. Mnoha lékařům byl nevzdělaný chalupník léčící pacienty mokrou houbou trnem v oku. Byl označován za podvodníka a šarlatána a bylo na něj často žalováno u vrchnosti.
Priessnitz je z mnoha důvodů pozoruhodná osobnost – žil celý život velice skromně, spal 5 hodin děnně, pil pouze vodu, snažil se osobně věnovat co největšímu počtu pacientů, nikdy nepřijímal velké peněžité odměny, neměl žádné vzdělání, k životu a pomoci druhým lidem přistupoval se samozřejmou pokorou.
Na jeho počest byly v rámci léčby i vděčnými pacienty vybudovány četné prameny a pomníky, a to mnohdy již za jeho života, které se dají dodnes najít v lázních a jejich okolí. Také mu byla císařem Ferdinandem V. jako prvnímu v Rakouském Slezsku udělena Zlatá občanská záslužná medaile I. třídy.
V roce 1999 bylo výročí Priessnitzova narození zařazeno mezi významná výročí UNESCO.
„Druhým pomáhat je víc než nad ně vynikat.“
